Příchod Gandalfa

12. listopadu 2012 v 20:31 | Kopytnateček |  Ateliér
Hobit, pán prstenů. To jsou knihy které mi ukazaly jak geniálně může být vytvořený svět a to jen na papíru.




 

Zlobivý zoubek

26. září 2012 v 10:56 | Kopytnateček |  Příhody Malého Kopytnatečka

Dneska jsem muselo jít na návštěvu,
na kterou chodím opravdu nerado.
Ke komu že jsem se to vydalo?
To se dovíte z vyprávění :)

V podzimních barvách

24. září 2012 v 16:14 | Kopytnateček |  Ateliér

Zavládlo nám zamračené a tak trošku pro mě smutné počasí. Na podzim se vžycky mračím. Proto jsem se rozhodlo se dnes trošku ohřát. Nápad přišel v momentě, kdy jsem uvidělo první stromeček, který celý zářil těma rudo zlatejma lupenama. A víte co mi to připomělo :)

 


Nejkrásnější louka

23. září 2012 v 23:02 | Kopytnateček
U nás v Kopytnatečkově je prý hodně těchto nezbednic. Já jsem ale nikdy žádnou nevidělo, jako malému mi bylo hodně pohádek a příběhu vyprávěno / čteno právě s vílami. Proto si myslím, že ve skrytu své dětské duše, na ně tak trošku věřím.
A moc se mi líbí představa, že příroda je tak krásná za jejich pomoci.
Znáš tu louku u velkého dubu? Že ne! Tak se tam pojď se mnou podívat.

Kočičí koncert

18. září 2012 v 10:59 | Kopytnateček |  Ateliér

Když v noci, nad doškové střechy vyjde měsíc,
ve svém nejzářivějším kabátě,
tak kočičí umělci vyjdou na svá osvětlená pódia
a začnou svůj noční koncert.



II. Poznáš mě?

15. září 2012 v 21:04 | Kopytnateček |  Ateliér
Tentokrát jsem si pěkně naběhlo. Říkalo jsem si že zkusím zase něco jiného. Jak už jsem říkalo u některého z předešlích obrázků, pány tvorstva moc netvořím. Znovu jsem se to tedy pokusilo rozseknout a napravit. Ovšem můj pokus je všelijaký. Když mi papír s mužskou tváří leží na stole, říkám si že to tak hrozně nedopadlo. Zlom ovšem nastává když si vezmu blok do kopýtek a podívám se na dílo tak jako by jsme stáli na proti sobě. V ten moment mi ani přivření očí nějak nepomáhá a nevím kam jsem při kreslení koukalo. No na konec posuďte sami :)

Malý, velký dospělák

8. září 2012 v 17:27 | Kopytnateček |  Malý Kopytnateček píše pohádky na téma týdne
Když jsem bylo malé kopýtko, tak jsem hrozně závidělo dospělým. Závidělo jsem jim, jak nemusejí nikoho poslouchat a mohou si dělat, co chtějí. Teď když už mě většina v okolí považuje za dospělé tak bych se nejraději vrátilo od každodenních starostí k dětským hračkám :) A protože máme téma týdne, Jsem tak šíleně dospělý/á, tak přihodím opět jeden kopytnatčí příběh :)



I. Poznáš mě?

6. září 2012 v 20:55 | Kopytnateček |  Ateliér
Kreslím rádo, ale asi ne podle pravidel. Rozměry, stíny tělesné proporce, to všechno jde trošku mimo mě. Sice jsem zkoušelo aby mi pomáhala chytrá knížka o kreslení, ale na konec to stejně zkončí, tak jak chcou má kopýtka a můj kopytnatčí pohled :) Proto si netroufám své nové dílko pojmenovat pravím jménem a raději vás nechám hádat :)



Na louce

31. srpna 2012 v 19:55 | Kopytnateček |  Ateliér
Málo který člověk může říci že viděl vílu. Tahle slečna to štěstí měla, otazkou je, zda to není jen rusalka která tančila na louce a s malou vílou vedla jen nějaký veselý rozhovor.
Kreslilo jsem to za pomocí pastelek a na A3ku :)




Není máma jako máma

23. srpna 2012 v 8:55 | Kopytnateček |  Malý Kopytnateček píše pohádky na téma týdne
Každé děťátko, mláďátko prostě každý by měl mít tu svou maminku. Tu která obejme, přečte pohádku, pohladí, vysvětlí jak přežít na tomhle světě. Ne každý má ale tohle štěstí. Já svou maminku mám a tak nevím jaké to je, ale jsou tací kteří svou maminku třeba nikdy ani nepoznají. A takovýhle příběh se odehrál i u nás v Kopytnatečkově.




Kam dál