Černý kočičák

16. srpna 2012 v 18:30 | Kopytnateček |  Malý Kopytnateček píše pohádky na téma týdne

U nás v Kopytnatečkově jsou všichni hrozně moc pověrčivý. Když přijde před zimou kominík vyčistit komíny tak se všichni chytají za knoflíky, nestavějí bochník vzhůru nohama, aby jim do chaloupky nepřišla bída, nepodchází žebřík, ale nejvíc se bojí černých koček. Ty prý přinášejí velkou smůlu, navíc naše želva Matylda, která je tu už odnepaměti tvrdí že černé kočky jsou mazlíčky samotného pána pekel a tam že nikdy nic dobrého nevzniklo. Já vám teď ale povím, jak jednu z těchto pověr jsem u nás zrušilo.


Tenkrát byl zamračený den, sluníčko si vzalo dovolenou a každou chvíli se k zemi snášel déšť. Všichni obyvatelé Kopytnatečkova byli povětšinu dne tedy ve svých domečcích. I já jsem zrovna otevřelo jednu ze svých knih a u hrnku lahodného jahodového čaje se chtělo pustit do čtení. Už jsem otevíralo stránku se záložkou, když v tom jsem to zaslechlo.
"Mňau, Mňau"
Našpicovalo jsem tedy své ouška a pořádně se zaposlouchalo.
"Mňau"
Znovu jsem zaslechlo Mňouknutí, zvedlo jsem se tedy ze svého křesílka a šlo jsem se podívat kdo to tu tak usilovně pomňukuje. Nejprve jsem vykouklo jen z okénka, nic z něj ale vidět nebylo, tak jsem se rozhodlo obout si holinky a jít to prozkoumat ven. Daleko jsem ale nedošlo, hned mezi dveřmi na mě vykouklo malé cele ČERNÉ kotě. S úlekem jsem dveře rychle zavřelo, jenomže potom jsem si řeklo, že tomu malému promoklému zvířátku musí být tam venku příšerná zima a musí mít hlad. Pomyslelo jsem si, že když ho u sebe schovám jen, než přejde ten déšť tak to žádnou pohromu snad nepřinese.
Znovu jsem tedy otevřelo dveře a tentokrát malé kotě pustilo dovnitř. To nejprve hodně opatrně překročilo práh mého domku. Jen co jsem ho ale osušilo, hned začalo zjišťovat, co by pro něj bylo nejvhodnější na hraní. Skákalo po sedačkách, o dveře si brousilo drápky, jen co se trošku vítr opřel do okenice, ihned vystartovalo po hýbající se zácloně a houpalo se na ní jak opice na liáně. Tu shodilo květináč, tam převrhlo vázu!
"Jejej" hořekovalo jsem a chytlo jsem se za hlavu, " co jsem si to pustilo do domečku, želva Matylda měla pravdu, černé kočky opravdu nepřináší do domečku nic dobrého, všechno mi to tu zničí."
Naštěstí už se schylovalo k večeru, udělalo jsem večeři a kočičákovi jsem ohřálo misku mléka. Hned potom jsem řeklo, že spát bude v křesle a samo jsem odcupitalo do postýlky. Jen co jsem zalehlo, něco hupslo na peřinu.
" To je ale drzost." řeklo jsem si. Kotě se mi klidně nastěhovalo do pelíšku a teď se tu točí jak na obrtlíku a hledá si klidně svou oblíbenou polohu. Konečně si lehlo. Teď je řada ne mě, chci se přetočit, ale ejhle, nejde to, kočičák si lehl tak že já se hnout nemůžu, už aby bylo ráno, pomyslím si.
Copak mě to šimrá? Že by sluníčko? To opravdu kouká do oken, ale to co šimrá můj nosík, nejsou jeho prstíky. Koukají na mě dvě zelená kukadla a šimrají mě fousky. Tak se toho čertího kočičáka leknu, až se hlavou ducnu do poličky.
"To bude boule!" zatrucuju nahlas a už se chystám popadnout kočku a bez snídaně jí hodně rychle vyprovodit z domečku.
Jen co ale dojdu do kuchyňky, zjistím, že mi ze stolu zmizel kus sýra a uzeného masíčka, v ten moment zapomenu na nevítaného nájemníka a začnu hledat ty krysáky co se mi tu loni na podzim usadily. Kdyby si vzali kousek tak prosím, jenže to oni ne! Lítám po domku se smetákem a tluču do všech děr, které zahlednu. Krysáci ale hloupí nejsou a ze svého úkrytu jen tak nevylezou. Zkusím si na ně tedy políčit, ve spížce mám od včerejška od jezevce sýra uzeného, ten jim do těch jejich nosů tak zavoní, že vylezou sami.
Políčím tedy sýra, sednu na židličku a čekám. Za chvíli opravdu vidím, jak se okolo mé židle mihne hbitý ocásek. Chci popadnout koště a krysáka vyhnat, než to ale stihnu, kočičák vystartuje a začne ho nahánět sám. Sleduju tu honěnou a docela se bavím krysákovi přijde na pomoc i ten druhý nic to ale platné není, kočičák je zvládá oba a hravě. Když se přiblíží ke dveřím, otevřu je dokořán a krysáci utíkají, jen se jim za patami kouří a dokonce bych řeklo, že je tu hodně dlouho neuvidím.
Pochválím Kočičáka a rázem zapomínám na ten nepořádek, který tu za jediný den natropil, dokonce zapomenu na to, že je černý jak ty nejčernější kamna. Za odměnu dostane smetanu a ještě nabídku k bydlení.
A jak že se přestali bát i ostatní obyvatelé? Nebylo jsem jediné komu krysáci stěžovali žití a když jsem všem řeklo, kdo s nimi u mě zatočil…
Kočkama se to v Kopytnatečkově začalo jen hemžit a hlavně těma černýma :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sionnach. sionnach. | Web | 16. srpna 2012 v 19:30 | Reagovat

Ty jsi ale milé telátko.:)) Je dobře, že jsi to takhle pěkně vyřešilo, protože černí kočičáci vůbec nejsou špatní. Taky mám jednoho takového doma.:P

2 Kopytnateček Kopytnateček | Web | 16. srpna 2012 v 20:52 | Reagovat

Ale lumpíci jsou to řádní :-) teda aspoň ten náš ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama