Cestou necestou

15. srpna 2012 v 10:30 | Kopytnateček |  Příhody Malého Kopytnatečka
Dnes jsem bylo na procházce a potkalo jsem mnoho zajímavých věcí, protože kromě kreslení rádo sem tam i něco vyfotím, pořídilo jsem z této procházky pár snímků :)







Když u nás nad Kopytnatečkovem svítí a hřeje sluníčko, nikdy nevydržím jen tak sedět s kopýtky nahoře. I dnes byl takový vyvedený sluníčkový den, zrovna jsem přemýšlelo, co s ním naložím, když ke mně přišla paní Ježurdová. Ani ona prý nevěděla co si počít s tak krásným počasím, doma a na zahrádce že má vše udělané a tak že se rozhodla projít se po Kopytnatečkově.
Ihned jsem se tedy optalo, zda bych nemohlo jít s ní. S radostí souhlasila, že prý ve dvou nám to procházení půjde lépe.


Vydaly jsme se tedy napříč Kopytnatečkovem, krajina je u nás moc pěkná všude je plno luk lesů a polí. Proto se nám tu žije tak dobře, mi zvířátka totiž máme rády přírodu. Jako první jsme minuly velké pole s kukuřicí. Byly jsme, tak v jeho polovině když to v poli zašustilo. Otočilo jsem se po zvuku, ale víte, jak kukuřice roste do výšky a má plno lupenů, tvoří tak kukuřičnou stěnu skrz kterou není vidět. Chtělo jsem jít tedy dál za paní Ježurdou ale v kukuřici to zašustilo znovu a v tom vyhopsal pan Ušatý. Na zádech batoh a z něj vyčuhovaly malé kukuřice. Nedalo mi to se nezeptat proč, že to ušáček trhá nezralou kukuřici. Paní Ježura se my hned zasmála.
'' Přeci na zimu, do zásoby. Paní Ušatá kukuřici naloží a pak jí budou moci jíst v zimě, až na polích nic růst nebude.'' řekla mi.
To už smysl dávalo a tak jsme mohly vyrazit dál.






Cesta nás vedla od kukuřičného pole dál, míjely jsme louky s lučním kvítím. V tom jsem si všimlo, že v dálce jsou nějaké zvláštní velké kulaté věci. Ukázalo jsem je tedy paní Ježurdě. Ta mi ihned řekla co to je.
Že prý to jsou balíky sena, ty že lidé dávají takhle do kupy a v zimě je pak dávají zvířátkům k potravě nebo do stájí k podestýlce. Ten nápad se mi moc líbil. Navíc balíky na posekaném poli vypadaly moc krásně. Na chvíli jsem si vzpomnělo i na Slimáčka protože mi připomněly jeho domeček, bylo to jako pole plné přerostlých Slimáčků.



Poslední místo kam nás hrbolatá cesta zavedla, byl kraj lesa. Celý ten kraj byl lemovaný krásně zeleným kapradím. Bylo to jako taková malá lesní zahrádka. Zelené lupeny jeden jako druhý. Nešlo se na tom místě na chvíli nezastavit. Jak jsme tam tak stály a všude okolo byl takový klid, najednou mi došlo, že zas takové ticho tam není. Celou dobu nám tak koncertovaly žabky. Jejich tiché kuňkání celou naši procházku jen dovedlo k dokonalosti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama