Není máma jako máma

23. srpna 2012 v 8:55 | Kopytnateček |  Malý Kopytnateček píše pohádky na téma týdne
Každé děťátko, mláďátko prostě každý by měl mít tu svou maminku. Tu která obejme, přečte pohádku, pohladí, vysvětlí jak přežít na tomhle světě. Ne každý má ale tohle štěstí. Já svou maminku mám a tak nevím jaké to je, ale jsou tací kteří svou maminku třeba nikdy ani nepoznají. A takovýhle příběh se odehrál i u nás v Kopytnatečkově.




Letos na jaře se jako pokoždé všichni těšili na nové přírustky do našeho Kopytnatečkova. Budoucí maminky a tatínkové dělali vše co bylo potřeba aby se maličcí obyvatelé měli co nejlépe. Paní Ušatá prohlubovala a rozšiřovala noru, pan kapr hledal nejměkčí vodu a rodina Střízlíků stavěli větší hnízdo na třešni v mé zahrádce.
Po pár teplejších týdnech už byl sem tam vidět nějaký ten nový přírustek. I u mě na třešni bylo slyšet nové švitoření. Dávali tak mamince najevo že by měla rychle donést nějakého toho červíka do bříška. Často jsem v toto období sedávalo pod tou třešní a sledovolo jak ta malá ptáčata pomalu dorůstají své rodiče a jak se pomalu budou učit poprvé vylétnout ze svého hnízda.
Paní Střízlíková se často mezi krmením a vychováváním stavila za mnou pod třešeň a vyprávěla jak jí ti malý rošťáci dělají radost. Byla sranda poslouchat když vyprávěla jak se přetahují o žížalu, nobo se hadají kdo má hebší peříčka.

Jednou jsem si zase takhle z rána sedlo pod strom a koukalo nahoru na hnízdo. Dnes tam měli asi hodně veselo. Paní Střízlíková lomila křidýlkama a něco stále švitořila, pan Střízlík zase stále odlétal a přilétal s novými klaciky a suchou trávou. Jsem hodně zvědavé a tak jsem písklo na paní Střízlíkovou aby mi řekla co se tam na hoře děje.
Jen co dosedla na mé kopýtko, zpustila. Jedno z mláďat že v poslední době přerůstá ty ostatní, oni že se pomalu nevejdou do hnízda a tak že rozšiřují hnízdo. Nepřišlo mi na tom nic zvláštního vždyť každý jsme přeci jiný. Tak jsem poslalo pani Střízlíkovou zpět nahoru aby pomohla zvětšit bydlení.
Jak šel čas dál, pomalu jsem poznalo i malé obyvatelé hnízda, začali totiž první lekce lítání. To vám byla teprve zábava některým to šlo líp jiným hůř ale pomalu se to skoro všichni naučili až tedy na toho cvalíka kuli kterému se zvětšovalo bydleni. Ten stále seděl v hnízdě.
Když se jednou rodina chystala na delší let poprosila mne paní Střízlíková zda bych nepohlídalo malého že aby prý se mu něco nestalo. S radostí jsem kývlo a sedlo si pod hnízdo. Chvíli jsem sedělo když jsem ze zhora zaslechlo tichý pláč.
" Pročpak pláčeš?" zeptalo jsem se.
Ptáče mi hned odpovdělo, že prý kůli létání.
"Proč se tedy bojíš létání?" hned jsem se znovu zeptalo.
" Bráškové se mi smějí že prý když jsem tak velký že mě má křidélka neunesou, také jim nejsem vůbec podobný, třeba nejsem vůbec ptáček. " odpovědělo mi ptáče.
Bylo mi ho moc líto a tak jsem se rozhodlo že mu pomůžu. Nechalo jsem si pozvat paní Sovu Helu protože je velmi sečtělá. Mezitím se vrátil zbytek rodiny a tak jsem jim povědělo co jsem se dovědělo. Paní Střízlíková z toho byla také nešťastná a tak podpořila můj nápad požádat o radu Helu.
Museli jsme na ni počkat až do večera jak je známo sovy totiž malokdy létají přes den. Jen co se ale zlatý kotouč začal schovávat prolétla nám Hela nad hlavami. Posadila se na nejnižší větev a houkla na nás, co že to potřebujeme.
Ukázalo jsem tedy na hnizdo a pak na rodinu Střízlíků a převiprávělo co je trápí. Sova chvíli pohukovala jen tak sama pro sebe a pak řekla:
"Co se létání týče, toho bych se hůů nebala, jen roztáhni hůů křídla. Vidíš jsou přesně tak velká hůů, aby unesly tvé tělíčko hůů a ptáček jsi takže létaní v sobě máš hůů. A jak by nebylo to malé jiné, vždyť to není střízlík jako zbytek rodiny ale malá kukačka."
Vykulilo jsem na sovu své očka, jak by se kukačka mohla dostat střízlíkovím do hnízda, nechápalo jsem.
Sova mě ale dlouho tápat nenechala a vyprávěla dál.
" Když se na jaře kladou vajíčka do hnízd kukačka si své hnízdo nezakláda ale klade vajíčka do jiných hnízd a o své mladé se nikdy nestará, tak se to malé dostalo k vám."
V ten moment malá kukačka propadla v ukrutný pláč ze strachu že jí rodina Střízlíků pošle pryč, protože není jejich. Celá rodina se ale snesla do hnízda a chlácholila malou kukačku. V tu chvíli kukačka prohlásila, že není máma jako máma. Že jedna máma jí sice dala život ale ta druhá ji dala víc a to lásku, pak se zapřísahla že ona taková nebude a že se o své malé sama postará.

A ještě jedna rodiná :) Když jsem bylo malé Kopýtko ;)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Scratilove Scratilove | 23. srpna 2012 v 9:30 | Reagovat

:-D HEZKÝ

2 Mišííí ♥ Mišííí ♥ | Web | 23. srpna 2012 v 9:51 | Reagovat

hezké :-)

3 matej-foto matej-foto | Web | 23. srpna 2012 v 10:01 | Reagovat

pěkný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama