Malý, velký dospělák

8. září 2012 v 17:27 | Kopytnateček |  Malý Kopytnateček píše pohádky na téma týdne
Když jsem bylo malé kopýtko, tak jsem hrozně závidělo dospělým. Závidělo jsem jim, jak nemusejí nikoho poslouchat a mohou si dělat, co chtějí. Teď když už mě většina v okolí považuje za dospělé tak bych se nejraději vrátilo od každodenních starostí k dětským hračkám :) A protože máme téma týdne, Jsem tak šíleně dospělý/á, tak přihodím opět jeden kopytnatčí příběh :)



Kopytnatčí maminka se zase zděsila u malého Kopytnatečka v pokoji, opět nešlo od dveří dojít k postýlce a to nemluvíme ani o tom, že od postýlky k oknu to byla úplná opičí dráha. Maminka si tedy povzdechla a začala nejdříve do prádelního koše sbírat špinavé oblečení. Pak přišli na řadu povalující se hračky, knihy naskládat do knihovny a pastelky s papíry na stůl. No jo, jenže co to je platné, když za pár dní po maminčině uklizeném pokojíku není ani vidu ani slechu.
Když jednou zase maminka lomila kopýtka nad pokojíčkem malého Kopytnatečka, tatínek se naštval a malého nezbedu si zavolal.
" Tak takhle by to nešlo Kopytnatečku, jsi už dost velký na to, aby si uklízel sám."
řekl tatínkem a zamračeným pohledem ho sledoval.
Malý kopytnateček začal ale tvrdit, že uklízet nemůže, že je malinkatý a na úklid ještě slaboučký. Tatínkovi se to moc nelíbilo, ale řekl si, že ho vytrestá jinak než vyhubováním. A jak šel čas tak pokojík stále uklízela jen maminka. Podzim se přehoupl v zimu, zima přešla v jaro a z jara se pomalu začalo stávat léto. Noci i dny začaly být teplé a tak jednou malý Kopytnateček říká u večeře rodičům, že by ještě s pár kamarády chtěli za pár dní jít stanovat pod velký dub.
Tatínek se nenápadně pousměje a vážným hlasem povídá:
" To nepůjde, jsi ještě maličký, nemůžeš uklízet pokojík tak ani stanovat nemůžeš sám.
To můžou jen velké děti, které se o sebe umí postarat."
Malý Kopytnateček začal trucovat, zkoušel prosit, plakat ale tatínka neobměkčil. Samozřejmě zkoušel i maminku ale ta řekla:
"Jedině když to povolí tatínek."
Čím víc se blížil den stanování, tím víc se Kopýtko snažilo přemluvit tatínka. Ten byl ale neoblomný.
V den kdy měl jít Kopytnateček s přáteli stanovat, seděl u maminky a fňukal, jak je to nespravedlivé, že tam budou všichni z okolí a jen ono že bude chybět. Maminky se zželelo toho ufňukánka a poradila mu.
" Tebe opravdu ani jednou nenapadlo jít do svého pokojíku, aby sis tam samo uklidilo?
Pak by tě tatínek určitě pustil, sám to přeci tak řekl."
V tom se malému Kopytnatečkovi očka rozzářila, ihned zapadlo do svého pokoje a dalo se do úklidu. Při rovnání svých
věcí dospělo i k zajímavému názoru. Zjistilo, že uklízet si své věci má své velké výhody, potom totiž víte, kam jste si co uložili a nemusíte to hledat. A při velkých úklidech pak také můžete najít věci, které jste dlouho nemohli najít anebo něco, co vám připomene nějaké veselé příhody. Tak jako teď malému Kopytnatečekovi, uklízí úplně sám a docela i rád.
A i stanování se na konec konalo ale to je zas jiné povídání.

A co vy, také jste jako malý na něco byli moc malinkatí a na to druhé obrovští dospěláci ? :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mathie D. Mathie D. | E-mail | Web | 8. září 2012 v 18:56 | Reagovat

To je fakt krásne, takéto rozprávky by som si možno aj vytlačila a potom čítala deťom :-)
Fakt pekne povedané a k tomu aj poučné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama